U dětí v Igogwe

Jak se na to dívají staré veteránky (Gabča a Zuza)

Jako každým rokem jsme se i letos jely pomazlit s malými dětmi do sirotčince, který je součástí nemocnice v Igogwe. Přestože jsme tam strávili pouze pár dní, tak i to stačilo, abychom si je doslova zamilovaly. I když je každé dítě úplně jiné, jak se říká originální, spojuje je jedna zásadní věc, a to, že nikdo z nich nemá své rodiče, kteří by o ně s láskou pečovali.

Jelikož jsme měly možnost být v Igogwe již potřetí, netrvalo nám dlouho zapojit se do jejich běžného dne. Každé ráno jsme před snídaní vyrazily do sirotčince, kde se okolo osmé hodiny začalo všechno uvádět do pohybu. Mezitím co ošetřovatelky začaly koupat ve vaničce jedno dítě po druhém, my jsme je sušily, krémovaly a snažily se jim z hromádky vybrat alespoň plus minus o dvě čísla větší či menší oblečení. Potom jsme převlékaly postýlky a krmily hladové krčky. Poté jsme si odskočily na snídani, abychom co nejdříve mohly být zase u dětí. Přinesly jsme jim nafukovací balón, který hned strhnul pozornost větších dětí. Malým dětem stačilo, když jsme je vzaly do náruče a huštaly je do doby, než jsme je zase krmily k obědu. Po obídku jsme je převlékly do suchého a uložily ke spánku. Po vyspinkání jsme si opět společně užívali hraní.

 Letos nás mile překvapilo, že větší děti po odpočinku dostávají ke svačince pomerančový džus a perníčky. Malé děti si pochutnávají na banánové šťávě. Okolo 18. hodiny se jim podává večeře a pak už se děti opět chystají ke spánku. A takhle obyčejně vypadá jejich den.
Překvapením pro nás bylo, když se ve dveřích sirotčince náhle objevil náš starý známý sirotek Samuel. Je mu už pět let, ale stále ještě spí s dětmi v sirotčinci, přes den chodí do školky. Byly jsme v údivu, když jsme ho viděly, jak snaživě pomáhá ošetřovatelkám s péčí o děti. Je opravdu moc šikovný

Jedna z ošetřovatelek Salome mluví docela obstojně anglicky, a proto nás jednoho dne napadlo vydat se podívat na její noční směnu. Přišly jsme něco před 22. hodinou, právě včas na noční krmení. Potěšilo nás, když jsme zjistily, že děti v noci také přebalují, protože jsme to nepředpokládaly. Ještě jsme jim donesly kaše a sunary, protože jsme se jedině s nima mohly domluvit anglicky. Po ujištění, že ví, jak se mléka připravují, nás stejně dostaly tím, když mléko přidaly do právě připravené směsi v syrovém stavu.

Tentokrát jsme neměly tu čest se zde setkat s ředitelem Kalindu, protože odjel ředitelovat do Dar es Salaam. Naštěstí jsme ale zastihly sestru Floru, která nás později také překvapila svým odjezdem za svou rodinou. Předaly jsme jí věci jako je například sterilní krytí, sety na operační sál či stříkačky a jehly. Potkaly jsme se také se sirotkem Lovenis, která posílá pro své sponzory obrázek i s dopisem.

Přestože jsme se v Igogwe nezdržely moc dlouho, našly jsme si své oblíbence :-), které bychom si nejraději odvezli v batůžku domů.